Cyklistika se stává čím dál populárnějším sportem. Jedná se o možnost relaxovat při sportu, kdy se při něm navíc nemusíme dvakrát nadřít. Mnoho lidí vyráží na kole například někam na výlet, kdy si tak udržují fyzickou kondici relativně ve formě a snaží se, aby se pak cítili zdraví a fit. Cyklostezek, které nás dovedou do naprosto zajímavých míst, je v dnešní době habaděj, proč je tedy nevyužít?
V poslední době se však běžné ježdění na kole stalo jakousi součástí přípravy na Tour de France. Mnoho lidí si chce vyzkoušet tuto možnost jezdit mezi světovými sportovci a zkusit, jestli mají na to je překonat či nikoliv. Taková příprava na takový závod však znamená opravdu dlouhá léta, během kterých se vypilují i sebemenší detaily. Přesně takový „běh na dlouhou trať“ absolvoval i Tom Simpson, kterému však Tour de France bylo v jeho devětadvaceti letech osudné. Dehydratace, blouznění, omdlení a následné spadnutí z kola mu bylo opravdu osudné – a je tomu už padesát let, kdy se tato tragédie stala. Pojďme si zmínit ve zkratce jeho příběh.
Psal se třináctý červenec 1967
Bylo to tenkrát třináctého července před padesáti lety, kdy se Tom Simpson odhodlal jet Tour de France. Byl horkým kandidátem na vítěze, byl doslova posedlý vítězstvím, ale z dráhy měl samozřejmě respekt. Respekt se v jeho očích zračil hlavně díky hoře Mont Ventoux, o které kdysi řekl, že se na ní nachází zcela jiný svět, který odráží život mezi skalami a mezi oslňujícím sluncem. Jedná se o místo, kde bylo neskutečné horko, a ten den, kdy jel, tam naměřili kolem pětačtyřiceti stupňů. Jednalo se tak tedy o nebezpečnou trať, kterou cyklisti, kteří by si nevzali něco pro zlepšení výkonnosti a proti dehydrataci, nezvládli. Pro Toma Simpsna tato hora byla osudná. Konkrétně to horko bylo pro něj opravdu osudné. Zkřížila se v něm dehydratace, dále blouznění a následně spadl v omdlení z kola.